Předem vás upozorňuju, že tohle bude jenom a pouze výlev... Proč to sem píšu? Co je vám do toho, prostě se mi chce. To se snad smí, ne?
Taky se vám někdy stalo, že jste měli zdánlivě všechno, co jste si mohli přát a přeci vám něco chybělo? Pokud ano, tak mě možná pochopíte... a pokud ne, tak si asi řeknete, co to tady ta trubka plácá...hm, no a.
Potřebuju prázdniny. Ale snad ani ne takové ty normální, ale nejlépe aby se zastavil čas a já si mohla v klidu uspořádat myšlenky, pocity,.... A pak bych si napustila plnou vanu horký vody, dala si něco strašně nezdravýho (aaa jahody se šlehačkou a amareto s nugátem).
Asi budu ještě chvilinku psát. Už ta samotná činnost a přemýšlení o tom co sice přímo nepíšu, ale co se za těmi slovy skrývá, mi pomáhá... Pomáha si uvědomit.... uvědomit co vlastně? Skoro možná, uvědomit si co vlastně chci. I když to je hodně těžká věc. Zvláště u mě. Proč jsem tak... uhm...taková jaká jsem? Snad Bohové vědí co dělají.....A vubec, přeci to není tak zlé. Ono to vlastně není zlé. A jsem zpátky na začátku. Zdánlivě mi nic nechybí. Ale možná, že už jsem na správné cestě aby mi nic nechybělo nejen zdánlivě. Budu doufat a budu se snažit.....
Tak tedy, osud do svých rukou...a hrát si s budoucností v okamžiku, kdy se mění v přítomnost...

hmmm.. často se cítím asi stejně jako ty... Ale myslím, že narozdíl od tebe mám jednu výhodu. Nevim, neznám tě, ale radši ji sem psát nebudu, stejně bych vzbudila jen nesympatie a ty bys mi nerozumněla..