
...nemůžů si pomoct. Ten obrázek dokáže tolik vypovědět o mojí momentální náladě, že už by snad nebylo potřeba ani jedno jediné slůvko. A nadpis článku jen dotváří celý obraz ...nadějě umírá poslední...
A přesto se mi chce psát...o tom andělovi (andělovi???) z obrázku. Prochází temným hvozdem, z jehož hlubin může kdykoliv přijít smrt. A přesto vypadá kouzelně - možná je to magický les -....přitahuje... Cesta je na první pohled tmavá, ale to nevadí...anděl má přeci lucernu, která jej ochrání. Posvítí i do těch nejtemnějších zákoutí nepředvídatelně se vinoucí cesty...cesty osudu...Cesta na první pohled bez cíle a bez možnosti úspěchu, ale přeci...přeci je cíl vidět, když jej chceme spatřit.... A anděl chce...bedlivě ho pozoruje...přesto se mu někdy ztratí z očí...ale nepanikaří, ví totiž, že když se bude zase pozorně rozhlížet kolem sebe, tak jej najde. Znovu a když to bude potřeba, tak ještě i mnohokrát poté...
...tak tedy - nadějě umírá poslední, a když už má opravdu na kahánku, objeví se jiná. Ale pamatuj! Naděje, jakožto životní perpetum mobile má neuvěřitelné regenerační schopnosti... so I hope, I'll hope forever - or as long I'll now him
Neztracej nadeji... Nadeje zpusobi, ze uverime... plati to, vyzkouseno a znas me, ja dokazu zit jenom nadeji a ono to na dost dlouho k zivotu staci... Dokonce je to lepsi, nez spousta jinych, zdanlive dulezitejsich veci...